Chess z Korunova dola

Původně jsem o loveckém plemeni vůbec neuvažovala a moc se mi tehdy líbil beauceron, ovšem po tom co jsem objevila výmarského ohaře, nemohla jsem přestat myslet na jiné plemeno. A protože pro svou psychickou pohodu nutně potřebuji každodenní procházky, výmarský ohař mi svým popisem povahy a temperamentem naprosto vyhovoval. A proč dlouhosrstou variantu? Prapůvodně měl být můj pes tzv. venkovní a nechtěla jsem, aby mu bylo chladno ;).

Dlouhána jsem nikdy před tím neviděla naživo, a proto jsem se rozhodla na podzim roku 2006 navštívit Klubovou výstavu výmarských ohařů v Telči. Ihned po příjezdu do Telče na nás z vedlejšího auta vyskočila nádherná dlouhosrstá fena a její majitel mě okamžitě nasměroval na chovatelku Martinu Čechovou, čímž to všechno začalo.

Hned další rok na jaře jsme si jeli pro Čestmírka. Sám si nás vybral, byl už tehdy, v jednom měsíci věku, pořádný pořízek a jedno z největších štěňátek. Jako štěně byl Čes naprosto bez problémů. Okamžitě po příjezdu do nového domova pochopil, že se má vyprazdňovat pouze venku, a nikdy doma nic nezničil a nerozkousal; snažila jsem se mu už od mala zaměstnávat makovičku.

o Chessovi

výmarský ohař
Chess z Korunova dola

Junioršampion CZ

Šampion CZ

Interšampion

ZV I. cena

PZ I. cena

SZVP I. cena

LZ I. cena

VZ II. cena

Původně jsem také vůbec nezamýšlela, že budu Čese lovecky vést, ale postupem času bylo čím dál jasnější, že lov je to hlavní, pro co žije, a tak jsme někdy kolem půl roku začali s loveckým výcvikem.

Bylo to pro mě tehdy velice náročné a je vlastně pořád. Výmar, obzvlášť dlouhosrstý, a ještě samec, je velice tvrdý a neoblomný pes, a ať si říká kdo chce co chce, ženská ruka je jiná než ta mužská, a moje výchova tomu odpovídá. Přesto všechno se snažím být tvrdá a nepolevit. Mám ohromné štěstí na konkrétního jedince, ač jsem udělala spoustu chyb, všemi problémy si tak nějak spolu s Česem proplouváme v pohodě. Vůbec není agresivní na psy samce, stresové situace a cizí prostředí zvládá naprosto v klidu a strašně rychle chápe. Někdy až moc. Myslím, že je opravdu nutné, pokud máte samce, chodit na cvičák a hodně socializovat, protože chodit celý život se psem na vodítku a nervovat se, je trest.

No a tak jsem si postupně za ty 4 roky, co mám Čese, prošla standardním pejskařským vývojem.

V první fázi je váš pes jen ten jediný nejlepší a nejkrásnější, na výstavách nemá konkurenci a nedej bůh, jak dostanete velmi dobrou, to je pak velká křivda.

V další fázi cvičíte a cvičíte, chcete mít na zkouškách co nejvíce bodů, uděláte zkoušky v I. ceně, dostanete pár titulů na výstavě, a pak hurá uchovnit. Hrozně moc chcete, aby Váš pes kryl a měl dostatek potomků, a nemůžete pořád pochopit, jaktože ještě stále nic.

V poslední fázi začnete poznávat lidi kolem výmarů, myslivosti a spoustu jiných psů a pejskařů. Začnete porovnávat a objektivně začínáte vidět, že i váš miláček má pár chybek a že prostě nikdo není dokonalý ani v povaze, ani v exteriéru. Začnete se psem chodit na hony, poznáte spoustu milých a skvělých lidí, a priority se posouvají úplně někam jinam. Je vám už jedno, jestli váš pes bude nebo nebude krýt, hlavně že ho baví lovit, že to baví vás, a hlavně, že je zdravý. Všechno ostatní už je jen třešinka na dortu.

Proto chci moc poděkovat svojí chovatelce, že díky ní přišel Chess na svět a já jsem tak mohla poznat spoustu dobrých lidí, myslivců i nemyslivců a pejsků i nepejsků. Taky moc děkuji manželům Kalašovým z CHS Od Gallasů, že umožnili Česovi předat jeho geny další generaci. Můj velký obdiv mají všichni čeští chovatelé dlouhosrstých výmaráků, myslím, že v dnešní době je to opravdu moc těžké, klobouk dolů.

rodokmen zde